Poněkud pozdě se ke mě dostalo “Call The Rain“ netřeba představujících pohodářů AGONY. Je slunečné odpoledne a na zkoušku si pouštím tuto placku, abych jedním uchem poslechla to co jsem nejednou slyšela naživo. Po první písničce okamžitě věž vypínám, pač pro poslech AGONY musí být ten správný čas, doba, nálada a hlavně rozpoložení! Ukládám ho tedy na bezpečné místo a kdo ví, kdy ta pravá chvíle nastane... a je to tu! Uběhl přesně týden, je sobotní dopoledne, slunce se schovalo za mraky a jeho paprsky vystřídal déšť. Ano, a na tenhle čas jsem přesně čekala, čas jako stvořený pro “Call The Rain“. Vnímám jeden tón po druhém, pořád a pořád dokola. Po opětovaném poslechu nedokážu udržet zadek na židli a skáču po pokoji, v ruce booklet s texty a pobrukuji si společně s Petrou a Mrcym jejich árie. Po desáté už z toho šílím... texty znám téměř nazpaměť... chytlavé melodie mi pořád tkví v hlavě a mě nedá jinak, než poslouchat stále dál! Hudba AGONY na mě působí doslova jako droga. Nevím jak to udělali, ale vše vám bude znít v uších celý den, noc, ráno a nic vám z hlavy jen tak neuteče. Také se mi líbí srozumitelnost a jednoduchost textů, kterým porozumí i takový laik jako já, aniž by potřeboval překladatele nebo slovník v ruce. I když bude venku zamračeno, AGONY vaše nitro touto plackou vždy rozjasní... zářím jako sluníčko a náboj vitality je naplněn. Mám chuť servat ze sebe šaty, vlítnout ven jen tak na Evu a tancovat v tom nekompromisním lijáku (by sousedi asi koukaly:-)). Kapky dopadající na mé sluchové orgány nelze jen tak usušit... tomuhle se říká šílenství, ale já chci stále... a pořád dokola a dokola volám déšť. Lady Exitus (5) Mother Of Darkness

AGONY po celkem delší pauze vydali následníka podle mě velice zdařilé desky „Ashes to ashes, dust to dust“. A je to pokračování, jak se patří. Death/doom v jejich podání je nářez a při tom se neztrácí melodie. Nebo vlastně naopak - melodično a při tom nemizí potřebná metalovost ? Nakonec je jedno, jak se tyhle vlastnosti spojí, jen když výsledek bude stát za to. A to je právě tenhle případ, zkrátka to pravé ořechové... Call The Rain má grády a šťávu. Pro mě naprosto ideální stopáž - 33 minut (8 kompozic + 1 bonus) nedává šanci, že se začnete při poslechu nudit. AGONY vás drží ve střehu a napětí až do konce, kde najdete „bonus track“, znovu nahranou hitůvku „Skyline from Silence“. AGONY vydali rozhodně povedenou a svěží desku, to se musí uznat. Neříkám, že je objevná a přináší neotřelé postupy. To sice ne, ale je to skvěle odvedená práce pro mě již klasiků českého death/doom metalu. Dobrá práce !!! Rum zine

Už vidím, jak se některé ortodoxně laděné metalové fanziny budou ofrňovat nad novou, druhou řadovou deskou dačického tělesa Agony (od vydání jeho dlouhohrající prvotiny Ashes To Ashes, Dust To Dust mimochodem utekly už čtyři roky, od debutového minialba ...From Red Heaven dokonce šest), že je to komerce atd. Ano, Agony dost razantně strhli dřívější "zlou" death/doommetalovou masku a ukazují svou daleko přívětivější (protože nesrovnatelně melodičtější) tvář - ale prosím vás, jaká komerce? Tohle se v žádném komerčním rádiu nikdy pouštět nebude! Kdyby jakýkoliv dramaturg zaslechl zde přítomné proklatě nabroušené kytary (pochvala putuje do Dodova studia Hacienda), osypal by se odporem - a jakmile by zaznělo deathmetalové chrčení, okamžitě by cédéčko vyrval z přehrávače a v panické hrůze odhodil co možná nejdál. Přitom tenhle druh vokálu nad čistými zpěvy u Agony pořád jasně vítězí... A vůbec, mně osobně se dnešní podoba Agony nejenom líbí, ale hlavně mi přijde výraznější, nápaditější a celkově přesvědčivější. A je mi celkem fuk, jestli ji mám označovat jako melodický death metal s klávesami nebo nějak úplně jinak. Oproti minulosti Agony hrají rychleji a třebaže nesrovnatelně přehledněji, rozhodně nevyměkli a nemíní vypouštět nějaké neškodné popové pšouky. Chvilkami mi to připomene už neexistující německé Crematory, ale to můžete klidně brát jako vyznamenání, nikoliv výtku. Crematory byli totiž jedněmi z nejobratnějších melodiků ve sféře toho nejtvrdšího metalu, jejich skladby disponovaly nebývalou chytlavostí a vzdušností, aniž by se nějak tupě podbízely - a přesně tohle platí i pro většinu nových songů Agony. Přinejmenším pro From Dusk Till Dawn, 4 U, Dream Way nebo bonusovku Skyline From Silence (nová verze staršího songu už z Ashes...) bez jakýchkoliv pochybností. Tomuhle řikám chytrý death metal s lidskou tváří, vážení! Rockshock #6/2003

Agony jsem poprvé slyšel na živo v plzeňském klubu ,,Pod Lampou´´ a svým vystoupením mě přímo ohromili a musel jsem si zakoupit CD. Perfektní album s různými styly, zvraty a ne moc výrazným zpěvem Petry (ale asi právě to se mi moc líbí). Mrcyho growling je přímo božský a v některých pasážích mi hudba i zpěv připomíná Hypnos. Myslím že na albu je snad každá skladba hitem díky tomu že jsou velmi chytlavé, mění tempo a po několika poslechů neomrzí. Winter Flower má nádherný melodický začátek a pak se pomalu rozjede. In Nomine Vás jistě dostane chytlavostí a když uslyšíte Petru jak zpívá ,,Satanas, Lucifery´´ je jasný (největší) hit alba. Agony by si zasloužili většího vydavatele, propagaci a jistě by uspěli i v zahraničí. Nápady a kvalitou se jen hemží a jsem zvědavý s čím přijdou na dalším albu. Hodnocení: 8/10 Metal Man (web zine)

Slyš volání deště, slzy časů letících v slunci. Pro tvé zářící magické oči. Pro tvé chladné srdce. Slyš poslední přání zimních květů v zhoubném tichu temných obzorů. Otevři dveře a vydej se na cestu snů. Dačičtí AGONY tě povedou.Není tajemstvím, že kapela měla neustálé personální potíže, které, jak se zdá, zdárně zdolala. Důkazem je CD "Call The Rain", jež vyklouzlo z haciendy v nové sestavě. Z výživného obalu znázorňujícího hřbitov, jenž byl zmodernizován do skládky, se po boku tiše našlapující sochy dostaneme do nitra dark metalového procesu s deathovými výjezdy, energetickými výboji nebo s atmosferickými mračny, jimiž je album prošpikováno. AGONY se nezatěžují s beznadějným brouzdáním po močálech ultra pomalých pravověrných doommetalových kořenů. Spíš rychlejší průvany z temného podnebí se v AGONY dají najít, stejně jako odlehčená melancholie. Je to možná uzpůsobeno zvukem, jež je sice krásně čitelný, potřebnou tvrdost, hutnost a průraznost však tak trochu postrádající. Nahrávka určitě potěší příznivce živější a živelnější formy gotického doom/death kovu. Tyto formy jsou u nás sice hojně zastoupeny, ale AGONY se v této konkurenci docela určitě neztratí. ALLMETAL web zine

Zatraceně dobrá stylová muzika z Čech. Dark doomy hudba plná různých vlivů a komplexu smyslů. Pět stálých členů a dva hosté na postech violy a ženských vokálů. Výtečná kvalita celkového soundu nahrávky a mnoho bonusových bodů za obal a lyriku. Vokály se liší z deathového growlingu k šepotu a k mlveným partům. Pomalé těžké rytmy plné melodiky a příležitostné změny rychlosti s výbornými houslovými party. Ekcelentní!!! Lykos zine #3 (Portugalsko)

"...FROM RED HEAVEN" je nepochybně jedno z nejlepších CD tohoto roku. Všechno je perfektní. Toto je ideální příklad, jak má znít death-doom. Bicí, atmosfery a zpěvy jsou nepochybně orientovány do dark doom. Skladby mají přímý úder a umožňují rychlé změny. AGONY mají neuvěřitelný cit pro psaní songů, nalézají tu správnou rovnováhu mezi harmonií, smutkem a skrytým násilím. Totéž platí i pro zpěvy, mix mezi Richardovým growlingem a Dáši čistým zpěvem patří mezi nejzajímavější.Takto ekcelentní je to ve všech směrech. Songy jako "WHEN MOON'S DYING... YOUR BEAUTY FADES" or UNDER A KILLING DARK SUN" obsahují více nápadů než většina dnešních CD. PULL THE CHAIN #11 (Belgie)

banner Allmetal System